výstavy

V sobotu 31.3.2012 nás s Adirem vyvezli naši páníčci jako tradičně na jarní mezinárodní výstavu do Českých Budějovic. Z uplynulých ročníků jsme byli přesvědčeni, že na jarní výstavy bývá oproti těm podzimním dost ošklivé a chladné počasí. I letos se toto pravidlo potvrdilo. Bylo zataženo a foukal silný vítr. Nejprve jsme se snažili najít kruh, kde měli být posuzováni gordoni. Našli jsme ho v nově postaveném přeplněném pavilonu T1, kde nebylo slyšet vlastního slova a vzduch byl dost těžký, nasycený různými pachy z nás čtyřnožců. Adira na stará kolena předváděla panička v třídě pracovní. Byli tam sami a pan rozhodčí Ing. Šonka obdivoval Adirovu vitalitu a jeho celkový elán. Byl oceněn V1 CAC, ale do dalších bojů už bohužel nezasáhl. I tak to byl super výsledek. Na konec jsme byli rádi, že jsme mohli zůstat schovaní v teple do poledních hodin. Pak se se mnou přestěhovala panička k našemu kruhu, kde pan rozhodčí Petr Řehánek posuzoval mnoho jiných plemen a na maďary bylo ještě spoustu času. Čekání jsme si zkracovaly blbnutím s kamarádkou Ebi a dalšími jejími kamarády. Moc to ale neutíkalo a než přišla řada na mě v půl třetí, jako na posledního maďara k posouzení, byla jsem zmrzlá jako rampouch. Neměla jsem náladu na nějaké tajtrdlíkování před panem rozhodčím a tak jsem se na to vybodla, hlavně aby mě už dali do tepla. I přesto, že jsem udělala ve třídě šampionů ostudu svou znuděností a neochotou se předvést, dostala jsem ocenění V1 CAC, ale panička z toho tentokrát takovou radost neměla a byla na mě rozzlobená. Asi jsem to přehnala. Příště to budu muset vylepšit.

Na další výstavu do Budějovic jsme se vydali v brzkých ranních hodinách 13.10.2012 tradičně i s Adirem. Na štěstí nás provázelo celým dnem krásné slunečné počasí, jak už to v podzimních Budějovicích bývá. Tentokrát se oproti jaru karta obrátila a gordoni byli posuzováni venku a my maďaři v nové hale. Podle pořadí v kruzích jsme odhadli, že Adir půjde na řadu dřív a tak jsme mohli být celé dopoledne na sluníčku. Bylo jasné, že když jsem měla být v kruhu posuzovaná jako předposlední pes z 92, tak to nebude jen tak hned. Nálada u kruhu byla napjatá přes všechna upozorňování pana rozhodčího a vedoucího kruhu na chování všech okolo. Panička se na výstavách běžně nerozčiluje, ale tentokrát toho na ní bylo asi moc. Představte si, co se stalo. Šla s Adirem do kruhu a pan rozhodčí po otázce, kolik mu je roků, řekl, že ho neposoudí, protože nemá standardní výšku. Chápete to? Našeho Adira, který má titul kdekterého šampiona? Udržela se, s nikým se nedohadovala a v klidu odešla. Pak ještě dlouho supěla a mohla jsem to napravit už asi jenom já. Přestěhovaly jsme se do pavilonu a čekaly do půl druhé, než přijde na řadu posledních 25 maďarů. Panička to bedlivě sledovala a oko rozhodčího jí při posuzování docela sedělo. Měla ale obrovský strach, co řekne na mě a ještě ke všemu v třídě šampiónů. Říkal toho hodně, ale to nejdůležitější bylo: „výborná, CAC“. To bylo zase radosti. Ještě jsme se pak prošly po výstavišti s červenou kokardou za ocenění, aby to všichni viděli a unavení jsme se vydali domu, abychom si s paničkou trochu odpočinuly před zkouškami, které nás čekaly další den. Bylo vidět, že se nám ani jedné moc nechce. Neměla jsem vůbec žádnou chuť na večerní baštu, zahrabala jsem se do dek před boudičkou a s kručením z únavy jsem usnula.