štěňata "D" 2015

6.3.2015 jsme se vydaly s paničkou k paní doktorce, abychom zjistily, jak to se mou vypadá a jestli se před 3 týdny u Bertíka povedlo to, na co nás spoustu čeká. Bylo nám s radostí oznámeno, že mám v bříšku minimálně 6 malých kuliček, kterým tepou srdíčka. Mě ty obrázky teda nijak moc nenadchly, ale panička se nad tou televizí rozplývala. Od té doby jsem si sice užívala pohodových vymetacích procházek, ale panička nade mnou neustále postávala, koukala mi na břicho a drbala se na bradě. Očekávaná štěňátka se nějak netvarovala. A já jsem jí ještě připravovala těžkosti, protože mi nechutnalo žrát a bylo mi nějak divně. Časem se to srovnalo, zase mi začalo chutnat, dostávala jsem víc bašty a častěji a malá Berťáčata začínala zabírat své místo. Vrhala jsem se do hroší podoby :-)

Postupně se čas přehoupl do druhé poloviny mé březosti. Bříško mi od té doby začalo pomalu růst a týden před očekávaným porodem, jsem už byla jako kulička. Štěňátka se mi už v bříšku vrtěla, bylo to vidět pouhým okem a panička je i se mnou hladila. Mohla jsem domu a chodily jsme na procházky, kde jsem byla celou dobu dobře pohyblivá. Už mě ale nepouštěla dohromady s tím divochem Carsonem, protože jsem měla s jeho přičiněním nehodu na schodech a bouchla jsem se do břicha. A to panička nemohla nechat jen tak.

Už od soboty 11.4. mi nebylo dobře, zvracela jsem a v neděli odpoledne jsem v sobě neudržela ani vodu. Panička mě raději už odpoledne odvezla na kliniku Neovet v Čáslavi, ale tam nás ujistili, že je to z blížícího se porodu, dali mi nějaké meducíny a zase jsme jely domu. Asi za hodinu, v 18.45 h, to opravdu začalo. Ovšem jak to začlo, tak to skončilo a zase se nic nedělo. Nebylo překvapením, že porod zase nešel jak měl a opět mi museli pomoci na veterině. Štěňátka měla sice snahu drát se na svět, ale prostě to nešlo. Zopakovaly jsme si předloňské září a v neděli 12.4.2015 na svět se mezi 21. a 22. hodinou vylouplo císařským řezem 6 zrazavých pomačkaných kuliček. Tentokrát v poměru pohlaví 2 holky a 4 kluci.

Nebyli to žádní drobci a jejich žrací a růstová schopnost je neuvěřitelná. Ve 14. dnech věku vážili všichni přes kilo, největší pejsek měl 1400 g a byla jich už plná bedna. Začínala se jim otvírat očíčka. Prý jsem byla skvělá starostlivá a pečlivá maminka. Po domluvě s novými páníčky jsme vymysleli jména, tentokrát to budou: Debra a Darah, Dexter, Darwin, Dimo a Dash.

Když byly prckům 3 týdny, panička nás přestěhovala z pokojíčku do kóje v prádelně, protože se lezecké schopnosti prcků zdokonalovaly a museli být líp zabezpečení a měli tam víc prostoru. Panička odjela na operaci, ale já jsem se tu snažila a když za týden přijela, vůbec je nepoznala. Dostala jsem obrovskou pochvalu za vzorné mateřství. Mlíčka jsem měla dost a baštěního jsem dostávala taky spoustu. Štěňátka po měsíci už koukala, rostly jim zoubky a jedno bylo jako druhé, k nerozeznání. Začínali lumpačit, okusovat se a hlasitě se projevovat. Proto už si přes den užívala čerstvého vzduchu na zeleném trávníčku na sluníčku na zahradě a nebo v kotečku. Já jsem to teda trochu flákala, byla jsem i doma, abych si odpočinula. Ke jménům už měla v tu dobu přidělená tetovací čísla z plemenné knihy.

Měli jsme štěstí, o dobré zájemce nebyla nouze, i když pro nás z neznámých důvodů prostě nebyl zájem o pejsky. Samozřejmě se dělo i to, že někdo pejska chtěl a pak si to rozmyslel, že není připravený na to mít psa nebo že maďárek je vlastně moc velký pes. Stalo se teda, že se nám uvolnil jeden pejsek. Byli jsme rádi, že se brzy ozvala panička pro posledního Dashíka.

Přišel ten hrozný víkend a všechna naše štěňátka se rozprchla do světa. Byly to pro paničku zase dny plné smutku, depresí a slz. Tři štěňátka odešla už v pátek 5.6. Šedý pejsek Dimo odcestoval až do rakouského Kremsu a pro žlutého Darwina a zeleného Dashe přijely holky Alena a Denisa z Prahy. Bylo to strašné loučení. Moji milí. V sobotu dopoledne jsme přivítali Moniku s rodinou z Jemnice, kteří se už netrpělivě těšili na fialovou Debru. V neděli pak odjela do Brna červená Darah s Radkem. Další celý týden jsme si ještě užívali posledního modrého pejska Dextříka, kterého jsme hlídali Elišce z Pardubic. 13.6. jsme teda úplně osiřely.

holky, zleva Debra a Darah

kluci, zleva Dexter, Dimo, Darwin a Dash

Doufáme, že jsme těm našim ratolestem dopřáli ty nejlepší páníčky na světě, kterým naši zrzounci náležitě okoření život a budou se mít vždy rádi. Páníčkové jim doufám dají tu nejlepší péči a budou se o ně náležitě starat. Těšíme se za to na ty nejžhavější a nejlepší zprávy.

Já za sebe můžu říct, že jsem v průběhu celého mateřství jen kvetla, byla v blahobytné kondici (která mi zůstala) a po odstavu štěňátek jsem pořád čilá, vitální, veselá a stále vychytralá. Jako zajímavost musím uvést, že za celou dobu mého mateřství jsme ke štěňátkům přivítali 30 návštěv.