další bažantí hon ve Vysokém Chlumci

Měly jsme s paničkou další možnost vyrazit 3.11.2012 na hon na divoké bažanty do Vysokého Chlumce a byly bychom hloupé, kdybychom toho pro mojí praxi nevyužily. Basha byla nemocná a tak jsme se vydaly s Martinou a Artem.

Tentokrát nám počasí vyšlo naprosto přepychově. Nejdřív sice poprchávalo, ale během dne se vyčasilo a já jsem si mohla užívat lovu plnými doušky. Konečně jsme mohly vidět i krajinu Sedlčanska, ale mě víc zajímaly remízky, houštinky a všelijaká zákoutí, kde by se mohli schovávat bažantíci. Byl to zase báječný lov. Všude kodrcalo spoustu bažantů, padaly rány, ale já jsem si to všechno postupem času srovnala v hlavě, ignorovala jsem všechny rány a soustředila se na práci.

Mohla jsem krásně vystavovat zvěř a dařilo se mi pak rozpoznat, kteří bažanti jsou zdraví a nemá cenu se za nimi honit a že je lepší hledat ty k aportování. Po třetí leči viděla panička, že jeden z „pánů“ mává na někoho se psem, asi tam bylo potřeba po střelcích něco dodělat. Šly jsme a sám pan hrabě Zinneberg ukazoval, že v křoví je postřelený kohout. Navětřila jsem, obešla si keř ze správné strany proti větru a hupla jsem tam. Kohout vylítl a velice nízko a ztěžka plachtil po louce. Mně chvíli trvalo, než jsem se vymotala z kopřiv a stoupla si zase na všechny čtyři, ale sledovala jsem ho dost daleko a rychle na to, abych vyhrála. Hrdě jsem se vracela s plnou mordičkou a zaslechla jsem, jak se o mně baví.

Padala od pana hraběte slova chvály na můj vzhled i vykonávanou práci. Poslal nás na dohledávku další slepice a tu jsem s přehledem splnila a dokonce jsem vyčmuchala slepice dvě. Panička na mě byla náležitě hrdá. Měla sebou foťák, který nesnáším, protože tím na mě pořád míří, a když jsem vystavovala, tak místo toho aby mi pomohla a nepletla se mi tam, tak mě obcházela a pořád na tom stroji mačkala čudlíky. Pak mám mít klid na soustředěnou práci.

Na výřadu bylo 236 bažantů. Celou cestu domu jsem prospala. Doufám, že pojdeme zase, protože takové akce jsou bezva.