Havlíčkobrodský pohár
Poslední týdny to panička s mým výcvikem fakt přeháněla. Vůbec jsme nechodily na ty bezstarostné procházky. Besinku jsme braly sebou, ale po vyvenčení jí panička zavřela na místečko do auta a mordovala cvičením jenom mě. Ono to vlastně bylo tak, že už od jarních měsíců mě panička nějak nenápadně začala tahat vlečky se vším možným, nutila mě zvěř přinášet přes potoky, pak začala to všechno dělat v lese.
No a pak, 21. a 22.7.2012, jsme vyjely brzo ráno autem, tam, kde jsme několikrát předtím cvičily, do Havlíčkova Brodu – Perknova, kde se konal Havlíčkobrodský pohár. Čekalo nás složení dvou zkoušek, lesních a vodních a od rozhodčích zaznělo, že hodnocení výkonu psů bude opravdu přísné a soutěžní. Ke zkouškám se přihlásila spousta psů (24) a z toho byli další čtyři kamarádi mé barvy a páníčků různých nátur. Na nástupu proběhlo losování „startovních“ čísel. Panička mi to spočítala už tím, že vylosovala číslo 24. To mě odsoudilo na to, že na všechny disciplíny jsme nastupovaly jako poslední. Už to jí vyděsilo a věděla, že toto číslo nám práci moc neulehčilo. Rozjeli jsme se do honitby Perknov. První den nás čekala speciální vodní práce. Počasí na to bylo vyhovující, svítilo sluníčko, ale žádné vedro nebylo. Práci naše skupina začala hledáním v rákosí a dohledávkou kachny, pak jsme se přesunuli k rybníku. Neměla jsem zrovna soutěžní náladu a tak jsem pracovala jenom podle své průměrné nálady. V rákosí jsem se jenom tak blomcala a proč bych chodila hledat na hladinu rybníka, když tam přede mnou čeřilo vodu pět psů? Na výsledcích to bylo znát – II. cena, 74 bodů. Domů jsme jely obě pořádně otrávené. Já z vody, panička ze mě.
Druhý den jsme se vzbudily do hnusného deštivého a zachmuřeného počasí. V neděli čekaly lesní zkoušky ještě malá plemena. Než klání začalo, pršet přestalo, ale mé nasazení na zkoušku nebylo nejlepší. Už u ohrádky jsem předvedla, že když se mi zachce, tak si budu dělat, co chci. Ta liška, kterou jsem měla donést, byla odporně mokrá, okolo ohrádky bylo spoustu vůní a ač mě to při výcviku nikdy nelákalo, teď jsem dala před výkonem přednost lajdačení. Hodnocení ohrádky bylo za nedlouho oprávněně známkou nula. Doufala jsem, že se tím vymaním z další práce, ale to byl omyl. Panička chtěla splnit aspoň loveckou upotřebitelnost k dosledu spárkaté zvěře. I tam jsem jí předvedla, co všechno umím a můžu při aportování vymyslet a že to se mnou nebude tak lehké. Asi jsem si to trochu vylepšila bezchybnou prací na barvě a rychlým přinešením vlečeného nemalého zajíce. Ona to ale asi nevzdává a lišku mě nutí nosit stále.
Vítězem Havlíčkobrodského poháru se stal pes MOK D`Hunter z Vodného mlyna manželů Demčákových ze slovenské Bratislavy a lesní zkoušky malých plemen vyhrála milá fenečka drsnosrstého jezevčíka Ajmy od Kašparova lesa vůdce Radka Mrtky.