je nakryto

Přišly dny "D" a my jsme se na mé šesté narozeniny 11.2.2015 vydaly za ženichem. Panička měla pravdu, Bert je opravdu kousek a náramnej romantik.
Netrvalo dlouho a mise cesty byla splněna. Jenomže to bych nebyla já, abych výlet neokořenila nějakým psím kouskem. Po krytí mělo dojít ke společnému
focení. Neznalá zasněženého terénu jsem si šmejdila po zahradě a najednou "křup", země se prolomila a já stála ve střepech. Nevědomky jsem totiž prošla přes skleněný pařník. Páníček Betra mě duchaplně hned vytáhl, abych se pořezala co nejmíň, ale i tak se mi střep zapíchl do přední packy. To bylo krve, až jsem z toho byla nesvá. Panička mi ránu hned zatlačila, ale silné krvácení pořád nepřestávalo. Musely jsme jet k veterináři. Tam jsme přišli ještě na rozřízlý polštářek na zadní a pořádný škrábanec pod krkem. Naštěstí se to obešlo bez stehů a my mohly jet domu. V pátek 13.2. jsme si cestu zopakovaly, ale to už krytí nemělo tak hladký průběh. Hodinu a půl jsme s Bertem tajtrdlíkovali na louce, kde strašně fučelo a pořád nic. Po nuceném odpočinku v teple jsme to pak s Bertem zmákli pod lampou veřejného osvětlení před kulturákem. A za cca 25 dní se uvidí, s jakým výsledkem to vlastně dopadlo.

Celý tento hárací proces mě těší nejvíc tím, že jsem pěkně schovaná před Carsonem u paničky doma a hovím si v posteli. Kdybych se tak mohla
hárat celý rok.