A je tu konečně jaro

Konečně se začalo probouzet jaro a zase je teplejc. V dubnu jsem si odbyla své třetí hárání a to bylo veselo. Naši kluci o mě měli velký zájem a to mi dělalo moc dobře. A když jsem nemohla k našim klukům, tak jsem si přeskočila plot a šla hledat nějakého cizího. A to se mi jednou přihodilo, že jsem při přeskoku plotu ztratila balanc, tělo mi přepadlo ven a přední packa se mi zaklínila mezi plaňkama plotu. Ó to byla bolest a svým křikem jsem rychle přivolala paničku. Ta mi hbitě pomohla a moc se o mě bála a brečela. Mě to teda taky dost vylekalo a na štěstí se mi nic nestalo. Pro jistotu jsme to skákání od té doby nezkoušela.

Na polích a loukách začínají růst porosty a my můžeme s Besinkou hbitě hledat. Besinka je fakt parťák do nepohody a nezkazí žádnou srandu. Když mi nestačí, dělá, že našla něco strašně zajímavého a důležitě to očuchává. Když se vrátím, abych se na to podívala, tak si poskočí a běží dál. Tím stáhne můj náskok. Dokonce se mnou honí srnky a moc si to užíváme. Za to panička si to vůbec neužívá a snad za trest mě donutila, abych nosila lišče. Poprvé mi to přišlo odporné a nechtěla jsem otevřít mordičku, ale pak jsem zjistila, že je to podobné kuně a aport mě vlastně bavil i s liščetem.