zima 2011 - 2012

Tak Vás zase po dlouhé době všechny zdravím, neozývala jsem se, protože se tak nějak nic zvláštního nedělo. Ono se na štěstí neděje ani teď. Teda málem bych zapomněla. Besinka byla zase nemocná, bylo jí špatně, jeden celý den prozvracela a druhý nemohla vůbec vstát ani chodit. Diagnóza neznámá. Dlouho neměla chuť k jídlu, což je u ní dost jasná známka nemoci. Panička to zase viděla bledě a po celou dobu s ní nic nebylo. Žádná sranda a procházky jen krátké. Ale s pomocí čáslavských veterinářů se postupně sbírala a teď už je zase v té nejlepší formě.

Celý listopad a prosinec jsem si po sobotách užívala lovy, ale to jsem se už v listopadu zmínila. Myslím, že se za mě panička vůbec nemusela stydět, protože jsem se na každém honu snažila udělat co nejvíc dobré práce. Nezábavnější pro mě bylo lovit postřelenou zvěř a hrdě jí paničce nosit.

Po Novém roce přišlo další složitější období – 11.1. jsem se začala hárat. Panička už delší dobu přemýšlela, zda pojedem za ženichem, ale pak to na štěstí zavrhla. Vždyť by mi zkrátila moje dlouhé hravé dětství. Tak mě to čeká asi příště. Adir s Ramem pár dní blouznili, ale ustály jsme to dobře.

Od Vánoc jsme si užívaly zimního počasí, chodily jsem hodně ven a za těch krutých mrazů panička vyměkla a povolila nám s Besinkou spát doma v chodbě sklepa na dekách. To jsme si moc lebedily a ven se nám kolikrát ani nechtělo. Vždyť bylo třeba i - 27°C.

11.2. jsem oslavila třetí narozeniny a byla jsem zvědavá, co mi panička vymyslí za dárek. Překvapila mě, byly to tři plátky výborné delikatesní zaječí paštičky, to jsem se olizovala.

A vlastně, proč se taky ozýváme, dneska je třetí výročí, kdy nám odešla Britany, pořád na ní vzpomínáme.