2014

Rok 2014 jsme začali ve smyslu výchovy našeho přírůstku do rodiny. Tím značně opadlo to přehnané opečovávání o mě a rozdělilo se mezi mě a Carsona. Ale nemyslete, nic jsem nenechala náhodě a brala jsem z toho, co šlo. A tak jsem si výjimečně vychutnávala občasné výhody jako např. povalování po posteli, když Carson zůstal v boudě.

Na začátku jara  jsem si připravila pro paničku aprílové překvapení, 1.4. jsem se začala hárat. Tentokrát to bylo na ženicha dost brzy, takže příště na mě panička už něco chystala.

V květnu nás čekalo výborné překvapení, a to naše první společná dovolená. Protože jsme byli s díky přibráni do rodiny Glena, mého prvního partnera, mohli jsme se zúčastnit parádní dovolené v Jizerských horách. Poznali jsme nové kamarády Aggieho a Alexe Sagia Grey, starší syny Glena, kteří teda z Carsona nebyli vůbec nadšení. Byl to pro ně otrapa. No nejlepší na dovolené bylo samozřejmě postelové království v penzionu. A to teda pro nás oba. I když byl Carson v té době pořádné kvítko, choval se velice slušně a byl vděčný za pelech s dekou. Ale já jsem byla nenápadnější, abych náhodou nebyla vyhoštěna do auta – boudy. Vždycky jsem si teda musela k paničce aspoň tlapku pod peřinu strčit, abychom o sobě navzájem věděly. Každý den jsme dělali výlety a túry, takže o pohyb nebyla nouze a to se to pak spalo.

Léto uteklo jako voda a my jsme se dál věnovaly s paničkou výchově a výcviku Carsona. I já jsem se přičinila a ukazovala, co má správný lovecký pes dělat na poli i v lese. Ovšem občas se nějaká ta zvěř prohnat musela.

V srpnu jsme uvítali vzácnou návštěvu. Přijeli Vadlejchovi s parťákem Glenem a Argento a moji potomečci Keiřička, Timmík a Corrouš a jejich milí páníčkové. V prvních chvílích jsme si urovnávali pozice ve smečce a nějak tak jsme to zvládli. Mírné povrkávání znělo ale celý den. Užili jsme si prímovou procházku, na které nás skropila bouřka, ale pak jsme si jeli i zacvičit vystavení bažanta.

Dne 09.09.2014 oslavili moje a Gleníkovi dětičky první narozeniny. Co jiného jsme jim mohly popřát, než aby byli zdraví jako doposud, aby jim dělalo radost hodně zajíčků a srnčího a páníčkové a by si je dosytnosti užívali s pevnými nervy a dosavadní láskou. Prostě všechno nejlepší zrzouni a sekejte latinu. Carsonkovy narozeniny jsme oslavili nejdřív parádní výcvikovou procházkou, kde jsme narazili na zajíčka, potom dobrou baštou a den jsme zakončili předáním krásného a užitečného dárku. Dostal krásný "chlupatý" kozlík, na kterém se dá podle potřeby upravovat hmotnost a můžeme prcka zdokonalovat v aportech. Moooc se mu líbil. VŠECHNO NEJLEPŠÍ.

Pro mě se během roku vybíral ženich na zplození dalších potomků. Panička pořád tápala, vybírala, přebírala a objevovala. Pídila se, navštívila a viděla spoustu krásných a zajímavých chovných psů s vynikajícími rodokmeny a pracovními a výstavními úspěchy. Bohužel jsme musely vybrat jenom jednoho, což v žádném případě neznamená, že těmi ostatními opovrhujeme. Všichni majitelé chovných psů, které jsme oslovily, byli přívětiví a vždy nám umožnili se na pejska přijet podívat. Za to děkujeme všem. Paničce se honilo hlavou tolik myšlenek. Ale já jsem já a na má drobná negativa se musí zvolit pes s právě potřebnými pozitivy. A to byl teda oříšek. Vybrala tři potencionální ženichy, ze kterých se stále musel vybrat ten jeden vyvolený. V listopadu už bylo všechno jasné a vyžádala si pro mě krycí list. Jako ženicha zvolila čerstvě uchovněného psa Berta Bertoni Prague. Tohoto pejska jsme si všimly výstavě v Brně už v roce 2013 a zaujal nás svojí svalnatou postavou a typickou psí hlavou. Byl to tenkrát ještě mlaďoch. Byly jsme potěšeny, že právě on se stal letos chovným. Pro mě byl po dlouhém rozhodování vybrán hlavně proto, že je to statný pes střední výšky, s krásnou mohutnou hlavou, rovným hřbetem a perfektní zádí, po pracovně i výstavně vynikajících rodičích, kteří se mohou chlubit mnoha výstavními tituly, otec Berta je šampión práce. Tyto kombinace jsme u psa potřebovaly. Bert sám je výstavně velice úspěšný a může se pyšnit již několika výstavními tituly. Na poli pracovním také něco stihl a na každých zkouškách zasáhl na přední místa a vždy byl na stupních vítězů. Páníčkové neusnuli na vavřínech a chystají na Berta další výcvik a dotáhnou složení zkoušek ještě vyšších. Moc jim budem držet palce. Více o Bertovi se dočtete v záložce krytí/ vrh "D" 2015. A pak už jen zbývalo, abych se začala hárat.

Na konci listopadu jsme přivítali skvělou návštěvu – jednu z mých dcer Sáru („hnědou“ Cayley Bohemia Setter) a její paničku Danielu s mamkou. Byla jsem z toho dost znepokojená, protože mi nějaká cizí, ale podobná baba (moje krev se opravdu nezapře) vlezla do rajónu a dávala jsem jí náležitě sežrat, že jsem paní domu já. Sárka se brzy okoukala a na procházce jsme si to společně užili, kdy jsme se donekonečna honili s Carsonem a já jsem se pak uklidnila. Sárka je sympatická, vychovaná a poslušná fenka a jsme s paničkou neskutečně vděčné, že je o ní velice dobře postaráno a že se má dobře. Za to Daniele moc děkujeme.

No a opět nastalo období honů. První hon jsem kvůli mizernému zdravotnímu stavu mé paničky ošidily a spíš jsme se šly projít. Počasí bylo větrné a tak dost nevlídné. Absolvovaly jsme 4 leče a i tak jsem se díky mé vyčůranosti a šalamounskému nosu dostala k aportování, našla jsem si na voračce střeleného zajíce, který nebyl ještě zhaslý a s radostí jsem si s ním poradila. Byl to teda pořádný kousek a dal mi zabrat. Šla jsem tak nějak "po předních", ale dala jsem to i s předáním. V další leči nám šlo docela o kejhák, kdy jsme stály na kraji lesa a cca 50 metrů od nás spadl díky větru na pole strom. To nebyl vůbec příjemný pocit.

Ačkoliv si panička myslela, že letošní sezónu honů kvůli mému hrání ošulíme, opak byl pravdou. Já jsem se pořád držela a tak jsme mohly vymést každý víkend něco. A já jsem vymyslela novou metodu práce loveckého psa. Když budu stát za paničkou a nikde nebudu lítat, jinej "hloupej " pes nějakého zajíčka vyžene a když ho nějakej šikovnej myslivec střelí, mám to k paničce s přinášením jenom kousek a já si ten lov pak mimo leč pěkně vychutnám. Jí se to teda ale moc nelíbí, vypadá to, že se mi nechce běhat. Byl s náma 3x i Carson na okoukání se, zvyknutí si na jiné psy, lidi, utvrzení v poslušnosti a procvičení klidů. Se vším všudy jsme si to prostě na závěr roku užili.