2013

Nový rok začal ve znamení přivedení na svět mých potomků. Panička dlouze vybírala, ze všech stran a všech možných zdrojů získávala informace o chovných psech, aby mi sehnala toho pro mě nejlepšího  ženicha. Bylo to opravdu těžké a nesmělo se nic podcenit. Rozhodnutí padlo hned na přelomu roku a vybrala mi Glena z Panských lesů. Glen je dobře stavěný pes, s hlubokým hrudníkem, krásnou hlavou a hlavně s neskutečně přátelskou, vyrovnanou a klidnou povahou. O Glenovi se můžete dočíst více v záložce "Krytí". A panička hned vše začala domlouvat a vyřizovat potřebné papíry. Pak už se čekalo jen na mě, kdy se začnu hárat. Ovšem to nikdo netušil, že mi to bude trvat dalšího půl roku. Aby to čekání nebylo tak dlouhé, zpestřovaly jsme si ty chvíle vším možným. Abych nebyla zanedbaná ve výcviku, zpestřovala mi procházky aporty a to i pořádně těžkými liškami. Za kunu jsem pak byla vděčná. Nezahálely jsme nejen po stránce výcvikové. Bylo třeba se pokusit o dotažení k titulu Český gradšampion, na který jsme měly nakročeno. Proto jsem hned v únoru zkusily mezinárodní výstavu v Brně. Jely jsme oba dva dny, aby byly šance zdvojnásobené. Ale bylo to náročné. V halách bylo mnoho lidí i psů, rambajs a smrádek. A na všechno se muselo neskutečně dlouho čekat. Po oba dny posuzovali maďary zahraniční rozhodčí, v sobotu Kristina Tar z Ukrajiny a v neděli Leszek Siejkowski z Polska. Posuzování oba dny bylo důsledné, ale značně rozdílné. Vedly jsme si vyrovnaně a dobře. Oba dny jsem byla ohodnocena v třídě šampiónů známkou V2, res. CAC a od obou rozhodčích jsem dostala velice lichotivé posudkové listy. Výsledek je to výborný, kdo by co za to dal, ale na granďáka to zatím nestačilo. A tak jsem ještě zkusily, přes mojí nevoli, tradiční Českobudějovickou. Tentokrát jsme jely s velkým odhodláním. K tomu nám nahrával fakt, že s námi nešla v kruhu žádná soupeřka. Ale posuzoval Ing. Vlasák, o kterém kolují zvěsti, že neodpustí žádný vroubek. Takže opět – 50 na 50. Pan rozhodčí ze mě sice nebyl úplně okouzlen, ale toho vysněného CACe nám přidělil. To bylo radosti. Pak jsme čekaly, co nám přijde z pražské Českomoravské kynologické unie. V dubnu to přišlo černé na bílém a já jsem byla zase o něco „nafoukanější“. Jsem Český grandšampion.

Na prvního máje jsme vyrazili s mým nastávajícím Glenem, jeho páníčkama Katkou a Karlem a italským ohařem Argentem na výlet. Karel vybral perfektní trasu, a to naučnou stezku okolo zříceniny hradu Orlík u Humpolce. Holky snad ani na chvíli nezavřely pusy a Karel musel dbát na to, kudy že ta stezka vede, protože holky vůbec nedávaly pozor a zavedly by nás Bůh ví kam. Gleník se cestou choval jako naprostý lovecký profík a pobíhal jen tak s rozvahou a my jsme s Argentem prohledávali všechny houštinky a lesní zákoutí. Na konci cesty jsem si s Glenďou pořádně zablbli a myslím, že jsme si sakra padli do oka.

No a na konci června to nastalo, začala jsem se hárat. Nechtěly jsme vše nechat náhodě a tak jsme daly na vědu a čekaly jsme na správnou hladinu progesteronu v krvi. Ta přišla až 17. den hárání. Po tom netrpělivém čekání jsme se 9.7.vydaly na návštěvu do Prahy. Dojely jsme sice docela pozdě večer, ale nedalo se na nic čekat a tak jsem ještě vyrazili do přírody. Zrovna panovala strašná vedra a tak bylo příjemné pro všechny, že bylo k večeru chladněji. Komárům to nevadilo a řádili jako vzteklí. Krytí se povedlo ihned a bez problémů, já i zkušený Glen jsme plně spolupracovali. Čekalo mě ještě 11.7. překrytí, které dopadlo stejně. Pak už jsme všichni jen doufali, že to bude mít svůj výsledek. Po celou dobu pobytu v Praze jsem se měli královsky a bylo o nás perfektně postaráno. Já jsem se stala na dva dny panelákovou lady.

Vedra pokračovala a mě naprosto přešla chuť na bašty. Všichni kolem si dělali starosti, co se mnou je. Ani mě nic nebavilo, aportky, běhání, prostě nic. Po nekonečných 21 dnech jsme se vydaly do Čáslavi na sono, aby zjistili, jestli štěňátka budou. S velkým potěšení byla březost potvrzena. Rázem byl konec s mojí atletickou postavou a začala jsem kynout jako o závod. Celé období růstu mého pupíčku je zaznamenáno na Katčiným odkazu: https://glenidlo.rajce.idnes.cz/Korynka_Alma_z_Uhyrkova_

Více o vrhu  štěňátkách se dozvíte v záložce "štěňata".

Hned, jak štěňata odešla do nových domovů (2.11.), začaly jsem se s paničkou chystat na další loveckou sezónu. A to opravdu už za 14 dní. Nebyla to ani tak sezóna s takovými možnostmi, jako loni, ale přeci jenom jsme byly na lovech každý víkend. Měla spoustu příležitostí aportovat bažanty, zajíce a dokonce i kunu. To lovci střelili kunu na stromě. Když spadla, ostatní psi nad ní stáli a rozmýšleli, co s ní. Já jsem ten hlouček rozrazila, kunu jsem rafla a hurá za paničkou. Ona mi za to pak střelila zajíčka, kterého jsem mohla zamordovat a donést jí ho, paráda.

Samozřejmě špičkou byl zase hon na Chrudimsku, kde bylo zajíců a divokých bažantů požehnaně. Moje práce opět převyšovala nad standardem a dostala jsem za to velikou pochvalu a nejeden obdiv. Hmmmm, kde se to ve mně bere.

Mezi tím se neustále rozhodovalo osudu našeho posledního štěňátka, který ještě na konci listopadu zůstával doma. Pořád se neozýval ten správný páníček, kterého by si pro něj panička představovala. Celý měsíc s námi chodil na procházky a my jsme k němu všichni začínali přilínat. Já jsem ho učila už od mala potřebné kousky do života a on si za to se mnou hrál. No a konečně padlo konečné rozhodnutí ....... že si Carsonka necháme.