2015

Opět zhodnotíme rok 2015, kdy jsme se už nevěnovaly ani výcviku ani výstavám. V mém věku to už není předmětné, třeba ještě výstavy přijdou na řadu.

Na začátku roku jsme ohlásily žhavou novinku. Dlouho jsem napínala paničku a zájemce čekající na má štěňátka a na konci ledna jsem se začala hárat. Mým vyvoleným se stal Bert Bertoni Prague. Více se o Bertovi můžete dozvědět v záložce „krytí / vrh "d" 2015“ (https://kora-mok.webnode.cz/kryti/vrh-d-2015/). Vybrali jsme ho jako psa sice jen se základními zkouškami pro chovnost, ale zato s výborným exteriérem a krásnými výstavními výsledky.

Přišly dny "D" a my jsme se na mé šesté narozeniny 11.2.2015 vydaly za ženichem. Panička měla pravdu, Bert byl opravdu kousek a náramnej romantik. Netrvalo dlouho a mise cesty byla splněna. Jenomže to bych nebyla já, abych výlet neokořenila nějakým psím kouskem. Po krytí mělo dojít ke společnému focení. Neznalá zasněženého terénu jsem si šmejdila po zahradě a najednou "křup", země se prolomila a já stála ve střepech. Nevědomky jsem totiž prošla přes skleněný pařník. Páníček Berta mě duchaplně hned vytáhl, abych se pořezala co nejmíň, ale i tak se mi střep zapíchl do přední packy. To bylo krve, až jsem z toho byla nesvá. Panička mi ránu hned zatlačila, ale silné krvácení pořád nepřestávalo. Musely jsme jet k veterináři. Tam jsme přišli ještě na rozřízlý polštářek na zadní a pořádný škrábanec pod krkem. Naštěstí se to obešlo bez stehů a my mohly jet domu. V pátek 13.2. jsme si cestu zopakovaly, ale to už krytí nemělo tak hladký průběh. Hodinu a půl jsme s Bertem tajtrdlíkovali na louce, kde strašně fučelo a pořád nic. Po nuceném odpočinku v teple jsme to pak s Bertem zmákli pod lampou veřejného osvětlení před kulturákem. Celý tento hárací proces mě těší nejvíc tím, že jsem pěkně schovaná před Carsonem u paničky doma a hověla jsem si v posteli. Kdybych se tak mohla hárat celý rok.

Mezi tímto háracím procesem jsme zaznamenaly úspěchy mých synků. Corry a Carson se zúčastnili 8.2.2015 mezinárodní výstavy v Brně. Oba v třídě mladých zabojovali. Corry byl oceněn známkou V2 a Carson V1 CAJC a BOJ. Jsem na ně moc pyšná. Více se dočtete na https://carson-mok.webnode.cz/news/mvp-brno/.

Na začátku března jsme se s paničkou vydaly k paní doktorce, abychom zjistily, jak to se mou vypadá a jestli se před 3 týdny u Bertíka povede to, na co nás spoustu čekalo. Bylo nám s radostí oznámeno, že mám v bříšku minimálně 6 malých kuliček, kterým tepou srdíčka. Mě ty obrázky teda nijak moc nenadchly, ale panička se nad tou televizí rozplývala. Zase mě čekaly galeje. Do té doby mi moc nechutnalo baštit s tak jsem doufala, že mi už zase začne chutnat a že mi panička pořídí nějaké prímové krmení. V březosti jsem si sice zažila chvíle pohodových vymetacích procházek, ale panička nade mnou neustále postávala, koukala mi na břicho a drbala se na bradě. Očekávaná štěňátka se nějak netvarovala. A já jsem jí ještě připravovala těžkosti, protože mi nechutnalo žrát a bylo mi nějak divně. Postupně se to ale srovnalo, zase mi chutnalo, dostávala jsem víc a častějc a malá Berťáčata začínala zabírat své místo. Vrhala jsem se do hroší podoby :-). Rychle se to přehouplo do druhé poloviny mé březosti. Bříško mi rostlo rychle a týden před očekávaným porodem jsem byla už jako kulička, štěňátka se mi v bříšku vrtěla, bylo to vidět pouhým okem a panička je i se mnou hladila, mohla jsem být domu a chodily jsme na procházky, kde jsem byla ještě dost dobře pohyblivá. Už mě nepouštěli dohromady s tím divochem Carsonem, protože jsem měla s jeho přičiněním nehodu na schodech a bouchla jsem se do břicha. A to panička nemohla nechat jen tak.

No a pak v neděli 12.4.2015 se mi narodila štěňátka. Nebylo překvapením, že porod zase nešel, jak měl a opět mi museli pomoci na veterině Neovet v Čáslavi. Už od soboty mi nebylo dobře, zvracela jsem a v neděli odpoledne jsem v sobě neudržela ani vodu. Panička mě raději na kliniku odvezla už odpoledne, ale tam nás ujistili, že je to z blížícího se porodu, dali mi nějaké meducíny a zase jsme jely domu. Asi za hodinu v 18.45 h to opravdu začalo. Ovšem jak to začlo, tak to skončilo a zase se nic nedělo. Zopakovaly jsme si předloňské září a na svět se mezi 21. a 22. hodinou vylouplo císařským řezem 6 zrzavých pomačkaných kuliček. Tentokrát v poměru pohlaví 2 holky a 4 kluci. Nebyli to žádní drobci a jejich žrací a růstová schopnost byla neuvěřitelná. Ve 14. dnech věku vážili všichni přes kilo, největší pejsek měl 1400 g a byla jich plná bedna. Už se jim začínali otvírat očíčka. Korynka byla skvělá starostlivá a pečlivá maminka. Po domluvě s novými páníčky vymysleli jména, tentokrát to byli: Debra a Darah, Dexter, Darwin, Dimo a Dash. Všichni byli zdraví, čilí a žraví. Na začátku května jsme oslavili 3 týdny našich prcíčků. Panička mi odjela na operaci, ale já jsem se doma snažila a když za týden přijela, vůbec je nepoznala. Dostala jsem obrovskou pochvalu za vzorné mateřství. Mlíčka jsem měla dost a baštěního jsem dostávala taky spoustu. Štěňátka už koukala, rostly jim zoubky a jedno bylo jako druhé, k nerozeznání. Začínali lumpačit, okusovat se a hlasitě se projevovat. Z plemenné knihy jim už byla přidělená tetovací čísla. Všechna naše štěňátka se rozprchla začátkem června do světa. Byly to pro paničku zase dny plné smutku depresí a slz. Nejdříve odjel šedý pejsek Dimo až do rakouského Kremsu a pro žlutého Darwina a zeleného Dashe přijely holky Alena a Denisa z Prahy. Bylo to strašné loučení. Moji milí. V sobotu dopoledne jsme přivítali Moniku s rodinou z Jemnice, kteří se už netrpělivě těšili na fialovou Debru. V neděli pak odjela do Brna červená Darah s Radkem. Další celý týden jsme si užívali posledního modrého pejska Dextříka, kterého jsme hlídali Elišce z Pardubic. Za další týden jsme teda úplně osiřely. Doufáme, že jsme těm našim ratolestem dopřáli ty nejlepší páníčky na světě, kterým naši zrzounci náležitě okoření život a budou se mít vždy rádi. Páníčkové jim doufám dopřejou tu nejlepší péči a budou se o ně náležitě starat. Těšíme se za to na ty nejžhavější a nejlepší zprávy. Já za sebe můžu říct, že jsem v průběhu celého mateřství jen kvetla, byla v blahobytné kondici a po odstavu štěňátek jsem byla pořád čilá, vitální, veselá a stále vychytralá. Jako zajímavost musím uvést, že za celou dobu mého mateřství jsme ke štěňátkům přivítali 30 návštěv.

Neustále jsme sledovaly, co se děje na poli mého vyvoleného Berta Bertoni Prague. V roce 2015 se mu k již stávajícím výstavním titulům Český junioršampion a Český šampion podařily splnit podmínky pro dosažení titulu Českého grandšampiona, Slovenského šampiona a Polského šampiona. Na klubové výstavě byl ohodnocen nejen nejkrásnějším psem plemene, ale i celé výstavy. Ani pracovně Bertík nezahálel a složil lesní zkoušky v I. ceně,  stal se vítězem a také se mu povedly všestranné zkoušky v I.ceně na nádherném 2. místě.

Už na podzim jsme přivítali skvělou návštěvu, Debrušku (fialovou) a její paničku Moniku. Za oněch 28 hodin ženské teoreticky probraly a prakticky vyzkoušely výcvik a výstavy, přesvědčily se, že má Debra všechny zuby, skus nůžkový, krásně lesklou srst, je plná elánu, ale při tom moc hodná a poslušná, naznačila při cvičení vystavení skřivana, má klid po výstřelu a krásné prostorné a čilé hledání. Carsonek se opět uplatnil jako skvělá chůva, která nezkazí žádnou srandu a já jsem se od nich raději držela dál. V bytě pak byla Debra vysloveně hodné a povalovací stvoření (doma se tak prý chová málokdy, ale kdo tomu má věřit?). Byly jsme s paničkou nadšené, co jsme s Bertíkem zplodili. Monika Debru perfektně rozvíjí a my jí za to moc děkujem. Další setkání s potomky nám bylo dopřáno na listopadové MVP DUOCACIB v Praze, kde se sešli 4 sourozenci Dash, Darwin, Dexter a Debra. Všichni zvládli svou první výstavu bravurně (taky se pilně připravovali) a zaslouženě byli ohodnoceni v třídě dorostu velmi nadějnými. Ačkoliv se výstava konala v hlučné hale výstaviště, kde se občas ani davem nedalo projít, neprojevili žádnou bázlivost či nevyrovnanost. Nikomu nebyla vytknuta žádná vada a v tlamičkách byly nalezeny všechny vyměněné zuby na svých místech.

A protože jsem se na jaře starala o štěňátka a byla jsem malinko opomíjená kvůli Carsonovu výcviku, panička mi dopřála za odměnu sérii 4 přepychových honů v bažantnici. Na prvním jsem teda byla ještě trošku zběsilá a až moc zapálená do práce a lovu, ale postupně jsem si zase zvykla na to, že živí a zdraví bažanti se po vystavení nehoní, ale ti postřelení se naopak dohonit a donést na hromádku musí. A poslední hon to bylo 65 bažantů. Tak jsem byla pilná. Do konce roku jsme ještě stihly dalších 5 honů na zajíce. Letos toho na nošení zase tolik nebylo, ale každý jsme si s Carsonem do zajíčka mohli kousnout. Proběhnutí bylo taky dobré.

Abych nezapomněla, ze snažení paničky i synka, se z Carsona Bohemia Setter stal po složení 3 loveckých zkoušek CHOVNÝ PES.

Pomalu se rok s rokem sešel a my budeme zase starší. Ovšem mně roky strašně utkají a panička se rozhodla zhodnotit ještě jednou mojí chovnost a předat mé geny do dalšího potomstva. Paničce to dalo zase zabrat a prožila pár bezesných nocí. Opět se jí nabízelo několik krásných, kvalitních a šikovných chovných psů našeho chovatelského klubu. Podle čeho zvolit ta pravá pro a hodit za hlavu určitá proti?

Vybraly jsme tentokrát chovného psa s čistě zahraničním rodokmenem Enzo F. Vives Bohemia [MultiCh. Szikra of Skyrocket (Pengó Visnyei-Vádász x Mayflover of Skyrocket) x Bára od Varvažovského mostu (Nagyatádtelepi Báró x Pitopang Margó)], výstavně šampion ČR a grandšampion ČR, nejlepší dorost KV 2013, 7x CAC, 2x res. CAC, res. CACIB, Národní vítěz, BOS, výborný 4 na Evropské výstavě psů 2014. Z pracovní stránky složil s paničkou zkoušky vloh, podzimní zkoušky a vodní zkoušky, vždy v I. ceně se známkou z nosu 4, Enzo je připraven na složení všestranných zkoušek. Enzo má ze zdravotní stránky DKK 1/1 a negativní test na gen dlouhosrstosti. Enzo je veselé, vyrovnané, energické a odhodlané povahy. Více se o Enzovi  můžete dozvědět v záložce krytí / vrh "e" 2016  (https://kora-mok.webnode.cz/kryti/vrh-e/)

Místo posledního honu jsem proseděla doma, protože to nedovolily mé fenčí perepetie. Ale tase jsem mohla být zavřená doma, vyvalovat se na zakázaných místech a slunit se přes balkónové dveře. Hned po Vánocích přišel ten správný čas a vyrazily jsme s paničkou na dlouhou cestu ze Enzem. Vstávaly jsme brzy ráno a za 3 hodiny jsme byly na místě. S Enzem jsme si padli hned do oka, oběhli jsme jednou zahradu a netrvalo víc než 10 minut a láska byla hotová. Asi by to tak mělo vypadat, žádný obejzličky. Enzo naprosto přesně věděl, co má dělat a já jsem ani malinko neprotestovala. Za 2 dny jsme cestu absolvovaly znovu se stejně rychlým výsledkem. Já jsem poznala fajnového chlapa a panička pohodové a příjemné lidi - páníčky Enza. Za měsíc (na konci ledna 2016) uvidíme, jaké mělo naše snažení efekt a jaký tedy bude ten nový rok 2016.