výstavy

DUOCACIB Brno

Ve dnech  2. a 3. 2.2013 jsme zase vyrazily na výstavu, mezinárodní, DUOCACIB do Brna. Tam jsme ještě nebyly, teda už je to dávno, co tam byla panička s Adirem a Besinkou. Nedalo se čekat nic jiného, než že strávíme dva dny v halách se spoustou psů a s nekonečným čekáním, než na nás přijde řada. Nechápu, proč mě panička přihlašuje tak, abychom šly až poslední, do třídy šampiónek. Mě to čekání teda vůůůůbec nebavilo a odpoledne jsem byla pořádně otrávená. Zakazovala mi okusovat se se zrzavými kamarády a blbnout s nimi a jediné povolené potěšení pro mě bylo, když jsme vypadly z haly a já si mohla šmejdit v areálu výstaviště. Seznámily jsme se s novými kamarády a kamarádkami. Po oba dny posuzovali maďary zahraniční rozhodčí, v sobotu Kristina Tar z Ukrajiny a v neděli Leszek Siejkowski z Polska. Posuzování oba dny bylo důsledné, ale značně rozdílné. První den padaly pouze výborné a tituly, druhý den už byly rozdíly v psích kvalitách rozlišeny. O tom svědčí i fakt, že jeden pejsek si první den odnesl ocenění CAC, res. CACIB a druhý den VD3. U některých paniček budilo velké pohoršení horší ocenění než výborné, kterou dostal jejich svěřenec předešlý den. My jsme si vedly vyrovnaně a dobře. Oba dny jsem byla ohodnocena v třídě šampiónů známkou V2, res. CAC a od obou rozhodčích jsem dostala velice lichotivé posudkové listy. Výsledek je to výborný, kdo by co za to dal, ale na granďáka to zatím nestačilo.

MVP České Budějovice 30.3.2013

Jako tradičně se Českobudějovická výstava nemohla konat bez nás. Tentokrát nás doprovázelo velice netradiční počasí. V pátek chumelilo, jen se sypalo a v neděli další sněhová kalamitka. Zimy jsme se bály, jako čert kříže. Měly jsme štěstí, že aspoň v sobotu bylo obstojně, bez srážek sněhových i dešťových s nadnulovými teplotami a dokonce i odpoledne prosvěcovalo sluníčko. Další změna oproti ostatním ročníkům byla ta, že jsme jely samy. Teda doprovod nám dělala kamarádka Martina od Arta. Tentokrát jsme jely s velkým posláním – získat toho „posledního“ potřebného CACe v třídě šampionů a dosáhnout na grandšampiona. K tomu nám nahrával fakt, že s námi nešla v kruhu žádná soupeřka. Ale posuzoval Ing. Vlasák, o kterém kolují zvěsti, že neodpustí žádný vroubek.  Takže opět – 50 na 50. Protože panička z minulých výstav věděla, co se mnou může udělat nuda a zima a jak se pak předvádím nahrbená a otráveně vzhlížející, nechala mě odpočívat v teple auta. Hned mi bylo líp. Než jsme šly na řadu, krátila jsem si čekání pohráváním si s výmarskými kolegy. To mi zvedlo náladu a asi se na mě dalo v kruhu relativně koukat, pan rozhodčí ze mě sice nebyl úplně okouzlen, ale toho vysněného CACe nám přidělil. To bylo radosti. Pak jsme čekaly, co nám přijde z pražské Českomoravské kynologické unie.